Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Povodeň v Letech
Protipovodňové hráze, stavěné v Letech na břehu Berounky před padesáti lety firmou BARABA, byly tehdy projektovány na tak zvanou padesátiletou vodu. Vycházelo se z tehdejšího stavu řeky a jejího okolí. Dnešní průtočnost řeky je však úplně jiná.
Před padesáti lety nebylo podél břehů tolik obrovských stromů a různých staveb a koryto řeky nebylo tak zanesené jako nyní, takže při srpnové povodni v roce 2002 dosáhla voda až 1 metr přes tyto ochranné hráze. Nedokázala ji zadržet ani zvýšená hráz z pytlů s pískem, kterou obětaví občané Letů v krátké době zbudovali. O příčinách tohoto stavu byly popsány celé stohy papíru, byly vedeny více či méně účelové debaty. Neoddiskutovatelný fakt je však ten, jak pronesl jistý pracovník ministerstva životního prostředí, že 20 % půdy v republice je vybetonováno a vyasfaltováno, dalších 20 % půdy je využíváno intenzivně pro zemědělství, které půdu svými těžkými stroji a honbou za výnosy utužuje na mlat. Skutečností je, že se od roku 1989 způsob obdělávání zemědělské půdy prakticky nezměnil. Chybí remízy, meze, větrolamy členěná pole, která by zachytávala primární vláhu apod. a 20% půdy jsou jehličnaté monokultury rychle těžených lesů, které na rozdíl od lesů listnatých vodu moc nezadrží, naopak po spadaném jehličí voda sjede do údolí a dále do potoků a řek. Toliko k povodni z úhlu zpětného pohledu.
Následky povodně byly katastrofální. Čtvrtina obce byla zaplavena, bylo zatopeno 93 domů, některé až do výše přes 2 metry. Zatopena byla sokolovna, fotbalové hřiště, klubovna i cvičiště letovského Kynologického klubu, obě letovské hospody, sál obecního úřadu a mateřská školka, jejíž budova byla po povodni staticky natolik narušena, že musela být zbourána. Zbourání hrozilo i několika domům.
Jen na odstraňování následků povodně byla vyčíslena částka sedm a půl milionu korun, z čehož jen náklady na odvoz zničeného materiálu do skládky činily skoro 4 miliony korun.
Při odklízení sutin se zachovala velice dobře řada firem jak místních, tak i z blízkého okolí, majitelů stavební techniky a nákladních aut. Většina z nich zpočátku pracovali buď zadarmo nebo jen za náklady na pohonné hmoty. Obrovskou práci vykonali dobrovolníci, jichž se do Letů sjelo na 240. Z nich bylo asi 80 dobrovolných hasičů z různých blízkých i vzdálenějších obcí. Další dobrovolníci přijížděli například z Prahy, Liberce, Vrchlabí, Středních i Východních Čech, ale i z Moravy. Také přijeli skauti. Všichni tito dobrovolní pracovníci pomohli postiženým občanům hlavně odklidit bahno, dostat se z nejhoršího a připravit domy na vysoušení.
Nemusíme si připomínat ten srpnový den, kdy naši obec a prakticky celé Poberouní postihla dosud nevídaná povodeň. Z povídání našeho starosty hasičů, pana Jiřího Štolby, to vypovídá samo:
"Za mého života to již byla třetí a nejstrašnější povodeň. Chtěl bych se několika málo slovy zmínit o činnosti našeho sboru dobrovolných hasičů. Myslím, že nepřeháním, když řeknu, že příslušníci sboru, zejména družstvo mladých, pod vedením svého velitele, odvedli pořádný kus práce. Je naší chybou, že se nám nepodařilo zmapovat celou činnost. Podle slov velitele jednotky byli hasiči nasazeni po dobu 12 dnů a každý odpracoval zhruba kolem 100 hodin. Byly prováděny čerpací práce na odčerpání vody v zahradách v ulici V Chaloupkách, v různých částech obce byly vyčerpány řady studní, některé i několikrát, čerpala se voda ze sklepů, držely se noční hlídky a prováděly další práce, jako například plnění cisteren na mytí ulic.
Ukázalo se, že hasičská technika byla dobře připravena, dobře sloužila, a že je pro takovéto případy dostačující. Nechybělo ani nadšení a zájem, zejména u mladších členů. Ukázalo se také, že to byla prověrka nejen znalostí práce s technikou, ale také vztahů mezi jednotlivými členy a jejich poměru ke kolektivu.
Hasičská zbrojnice se stala, kromě skladu humanitární pomoci, jakýmsi centrem celé činnosti. Každý den v podvečer se před zbrojnicí scházeli hasiči, samozřejmě i z jiných míst naší republiky, kteří přijeli pomáhat. Besedovalo se, vyměňovaly se zkušenosti, navazovaly se přátelské vztahy. Setkali jsme se s hasiči z různých částí republiky, někdy jim tiše záviděli jejich výzbroj a výstroj. Bohužel nemám k dispozici seznam všech jednotek, které z celé republiky přijely do Letů pomáhat.
Závěrem bych chtěl říci, že letovští hasiči naplnili myšlenku „Bližnímu ku pomoci“ beze zbytku a za to jim patří dík."
(Toliko slova našeho starosty p. Jiřího Štolby)
